"Děti, co to tam nahoře visí za ptáka?"
Děti neví, jen Pepíček se hlásí.
"No, Pepíčku, řekni nám, co to je."
"No, tam nahoře visí netopýři, ale že by viseli opravdu za ptáka, to vážně nevím."
Drahá mami a tati!
Všechno je v pořádku, teda skoro všechno, akorát mě skoro pořád hrozně bolí hlava, od té doby, co jsem při požáru koleje musela skočit z okna. Jeden sympatický mladík, co šel zrovna okolo, byl tak hodný, že zavolal hasiče a záchranku. Protože shořel veškerý nábytek a věci na mém pokoji, zůstala jsem od té doby u něj. Vážně jsem uvažovala o svatbě, ale vím, jaký máte názor na smíšená manželství. Takže se rozhodujeme, jestli půjdu na potrat.
Ne, nedělejte si starosti. Po pravdě řečeno, nic z toho se mi nestalo. Nebolí mě hlava. Nehořelo na koleji. Nepotkala jsem žádného mladíka, se kterým žiju, ani nejsem těhotná. Píšu vám, abych vám řekla, že mi přišly výsledky závěrečných testů. Mám pět trojek a tři čtyřky. Jen jsem myslela, že když to dám do jiné perspektivy, bude to znít lépe.
Vaše milující dcera.
"Radši padáme, než nás obviní, že jsme to tady zřídili."
Soudružka učitelka se ptá dětí:
"Děti, kdo ví, jak se jmenoval nejvýznamnější člověk 20. století?"
Nikdo se nehlásí.
"No děti, kdo správně odpoví, dostane čokoládu."
Přihlásí se Pepíček a říká:
"Vladimír Iljič Lenin."
"Výborně, pojď si vzít čokoládu!"
Pepíček vezme čokoládu a když si sedá do lavice, říká si potichu:
"Sorry, Rambo, ale obchod je obchod."
"Zde vidíte kostru člověka," (a ukazuje přitom na model běžný na každém gymnáziu), "povězte mi, prosím, zda v této pánvi byly mužské pohlavní orgány nebo ženské."
Té kostře ve škole všichni říkali Karel a tak dívka použije ženskou logiku a odpoví, že mužské. Na to pan profesor s úsměvem odvětí:
"Ano, někdy také, milá slečno."
Pepíček sedí na zkoušce proti učiteli a učitel se ho ptá:
"Když spolu dva lidé hovoří a jeden z nich je hlupák, co se stane?"
"Ten druhý neudělá zkoušku," odpoví Pepíček.
"Jé, hele, houba."
Najednou hřib zvedne klobouk a sděluje milému debilovi, že je dědeček hříbeček a že mu splní tři přání. A debil říká:
"He, já už nechci být debil."
"He, já už nejsem debil, já se z toho podělám."
"Jé, ja se podělal, sem já to ale debil."
"Jé, hele, houba..."
Učitel k žákovi:
"Kdybys měl sedm jablíček a já tě o dvě poprosil, kolik by ti jich zůstalo?"
"Sedum!"
"To je strašné, co ten náš kluk provádí, vždyť on zraje pro šibenici."
"Ale mámo, kdo by hned myslel na nejhorší, je docela dobře možné, že dostane milost."
"Rodiče mi s tebou zakázali chodit."
"To neva, najdu si jinou..."
Profesor je osoba, která mluví ve spánku jiných.
Proč se lidi hlásí na vysoko školu?
Aby dostali kolej a přístup na Internet.
Profesor říká:
"Dnes vás pustím o čtvrt hodiny dřív. Odcházejte prosím potichu, ať nevzbudíte nikoho ve vedlejších učebnách."
"Teď pozorně sledujte ty červíky."
Do sklenice s vodou vložil jednoho červa. Ten se čile pohyboval, spokojený, jak jen může červ ve vodě být. Do druhé sklenice vložil druhého červa. Ten se začal zuřivě kroutit a po pár vteřinách klesl na dno nehybný.
"Tak, co nám z tohoto pokusu vyplývá?"
Pepík, který samozřejmě seděl v poslední lavici, se hlásí:
"Pijte whisky, nebudete mít červíky."
Nováčci: Nikdy nejsou v posteli po poledni
Mazáci: Nikdy nevylezou z postele před polednem.
Nováčci: Čtou studijní plán, aby zjistili, které předměty můžou šidit.
Mazáci: Čtou studijní plán, aby zjistili, na které předměty budou muset chodit.
Nováčci: Říkají profesorovi "Pane profesore."
Mazáci: Říkají profesorovi "Pepo."
Nováčci: Aby dostali dobrou známku, pamatují si obsah kursu.
Mazáci: Aby dostali dobrou známku, pamatují si zvyky vyučujícího.
Nováčci: Vědí spoustu 'zajímavostí' o své univerzitě.
Mazáci: Vědí, kde mají další hodinu. Možná....
Nováčci: Ptají se, kde jsou počítačové učebny.
Mazáci: Mají 'vlastní' počítače na učebnách.
"Pepíčku, řekni dvě zájmena."
"Kdo, já?"
"Výborně, Pepíčku."
"Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět."
"Pane proferose, vy nevíte, kdo jsem!"
"Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl mladej Klaus, z tohohle tesu máte za pět!"
"Vy fakt nevíte, kdo jsem???" ptá se frajer s téměř hysterickým výrazem ve tváři.
"Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste."
"Tak to je dobře!" řekl frajer, vrazil svoji písemku doprostředka štosu s ostatními a kvapně opustil učebnu.
"Tak jaktože nemáš mokré i oblečení?"
"No, měl jsem takové tušení, že bych mohl spadnout, a tak jsem si je radši sundal."
Pepíček šel s babičkou na procházku, a v parku viděli dva psy, jak se páří.
"Babi, co to dělají?" ptá se Pepíček.
Babička přemýšlela, jak z toho ven, tak řekla:
"Ten pejsek nahoře má zraněnou tlapku, a ten dole ho nese k doktorovi."
"Jsou skoro jako lidi, žejo, babi?" říká Pepíček.
"Jak to myslíš, jako lidi?" ptá se babička.
"Nabídni někomu pomocnou ruku, a pokaždý tě akorát zjebe."





no ano,dalo by se to tak říct :)))